V letech 1939-1989 odeslo na dvacet pozorickych rodaku do zahranici. Pokud vim, nikdo z nich nemel k odchodu povoleni tehdejsich uradu a to byl zrejme jeden z duvodu, proc se take nesluselo o nich psat do obecni kroniky.

Vetsina z nich stejne nehrala v dejinach obce zadnou dulezitou roli, snad by ale stali za zminku v rubrice kuriozit. Ale nejen to. V poslednich patnacti letech uz mozna par Pozoraku odeslo, ted uz samozrejme legalne, a v Evrope bez hranic bude jiste jeste vic tech, kteri budou hledat treba na prechodnou dobu stesti v cizine. Pro ty by mohly byt zazitky nekterych predchudcu zajimave nebo dokonce poucne. V tomto smyslu jsem se pokusil seradit par udaju do nasledujiciho seznamu. 

Velkou cast tech"byvalych" jsem osobne poznal. V jejich popisu umyslne vynechavam mnohe podrobnosti, protoze jsem si od nich nevyzadal dovoleni k jejich zverejneni. Nemam take zadne doklady ani pisemne zaznamy, mohou se tam tedy vyskytovat chyby a nepresnosti. Treba se najdou pametnici, kteri je opravi a pripoji i jmena, o kterych nevim.

K prvnim uprchlikum, o kterych vim,  patrili tri Pozoraci, kteri  za valky bojovali v britske armade. Dvema z nich jsem jako kluk zvedave naslouchal, kdyz byli brzy po valce na navsteve v Pozoricich a nas otec je pozval na kus reci. Myslim, ze to byl Frantisek Dolezel z Jezer a byvaly batovak Neuzil(?). Pokud vim, oba se vratili do Anglie, kde pak zustali. S tretim, jmenoval se Zahradnicek (nebo Zahradnik ?), jsem se v roce 1971 kratce pozdravil v Londyne.

Karel ("Kokolo") Kriz s manzelkou provozovali ve Velkych lipkach vyrobu detske konfekce, kde do roku 1948 pracovalo asi 20 zen. Brzy po prevzeti moci "pracujicim lidem" se objevil Karel Kriz a Vojtech Kriz (stolar) na seznamu "prace se stiticich zivlu", ktere jakysi "akcni vybor"(?) chtel poslat  (samozrejme bez jakehokoliv pravniho podkladu) na dva roky do Tabora nucenych praci. Den pred tim se jim pry podaril utek do Rakouska (a odtud do Anglie).

Pani Krizova a synove Karel a Vladimir se tam dostali podobnou cestou o rok pozdeji. Byla to zrejme rodina notorickych lenochu - behem nekolika malo let vybudovali doslova z niceho v Londyne konfekcni zavod, ktery casem zamestnaval pres 100 lidi. Karel K. junior prevzal po otcove smrti vedeni firmy.

V letech 1970-76 jsem Krizovi nekolikrat navstivil. Chodili jsme i do Ceskeho klubu (v londynskem Masarykove dome), kde byl Karel tehdy predsedou. On i Lada se na oplatku obcas zastavili u bratra nebo u mne v Nemecku. Lada pracoval jako pilot pro ruzne mensi firmy, koncem 70. let jsme jaksi ztratili kontakt. Karel se pak prestehoval s rodinou do Rakouska, kde chtel zbudovat hotel, ale kolem roku 1980 zemrel.

S Vojtechem Krizem jsem se nahodou setkal nekdy v roce 1967, kdyz pri navsteve Pozoric zasel k mym rodicum. Brzy nato se pry vratil do sveho rodiste natrvalo.

Po Unoru 48 odesli dalsi dva Pozoraci, ty ale osobne neznam. Myslin z Malych lipek se snoubenkou (?) pry do Kanady a Karel Sebela (z Mestecka) do Australie. Pan Sebela se vratil zacatkem 90.let a usadil se pry v Brne.

Rodaci, kteri odesli po roce 1968 jsou pravda nejpocetnejsi:

MUDr Emil ("Milos") Zalman se sice nenarodil v Pozoricich, ale bydlel zde (v "Zalmanove vile") od detstvi. Zazil nekolik let nacistickeho koncentraku, po valce se brzy stal vyznamnym psychiatrem. Mel velmi emocionalni vztah k domovu (coz pro nej byly a zustaly Pozorice a okoli), odpor k diktature byl vsak silnejsi, proto se po Srpnu 68 nevratil z motocykloveho zajezdu do Svycarska.

Jeho otce, znameho Josefa Zalmana si matne pamatuji z jedne navstevy u nas, jeho sestra Marie (o ktere jsem se zminil v komentari k Opatrovne) vynakladala po nekolik let znacne usili na to, aby me naucila hrat na klavir.

Milose jsem osobne poznal az ve svycarskem Luzernu. Po trech letech tamnejsiho pobytu se stal na poslednich cca. 14 let zivota reditelem velke psychiatricke lecebny v Celle (pobliz Hannoveru). V te dobe jsme se vzajemne casto navstevovali, nase pratelstvi trvalo az do jeho smrti v roce 1985. Ve svem pusobisti byl velice vazeny jako odbornik a predevsim pro svuj citlivy pristup k pacientum a k podrizenym. Jeho teoreticke znalosti a prakticka dovednost sahaly od prirodnich ved pres malirstvi, fotografii a hudbu az k vlastnorucne zhotovenemu benzinovemu motorku, ktery si chtel nechat patentovat.

Jan Valehrach (bydlel U Svatych) a Jiri "Cedr" Hlavac odesli do Nemecka v lednu 69. Do konce 80. let jsem se s nimi casto stykal v Bavorsku, kde bydli doposud.

Josef Sedlacek (po otci "Gulaj") prijel do Nemecka zaroven s mym bratrem.V roce 1969 jsme ho kratce navstivili v jeho württemberskem bydlisti. Nekdy kolem roku 1975 se zabil pri automobilove nehode.

Josefa(?) Floriana (z Mestecka) jsem potkal ve Würzburgu asi v roce 1970. Bydlel na bavorske strane Sumavy, kde se chtel osamostatnit jako autodopravce. Jak se mu to podarilo, nevim.

Jan Zajicek (z Mestecka) pry odesel do Danska. Nikdy jsme se blize neznali a nemam o nem zadne zpravy.

Podobne jse to s Hanou rozenou Smerdovou (z byvale pily), ktera pry bydli ve Svycarsku.

Jiri Preisinger se nevratil z pracovniho zajezdu do Nemecka zacatkem 70. let. Setkavam se s nim od te doby vetsinou v Bavorsku, ale i v Pozoricich, kam on  jezdi casteji. Poradal zde pry i nekolik umeleckych vystoupeni. Vedle sveho hlavniho povolani jako koncertni mistr (uz po nekolik let hraje prvni housle v divadelnim orchestru v Coburgu) vyvijel uz vzdycky ruzne obchodni cinnosti. Tak vlastnil jeden cas ctyri prodejny s hudebninami, v poslednich letech organizuje jeho agentura vystoupeni moravskych hudebnich souboru v zapadni Evrope, obcas vystupuje s vlastnim smyccovym orchestrem atd.

Muj bratr Milos Rysanek mel v srpnu 68 vyrizene vizum do Rakouska, proto tam odjel hned asi tyden po prichodu Rusu se zenou a dcerou ve staricke tatre a odtud brzy do v Bavorska. V poslednich asi 30 letech je zde zamestnan v obchodnim oddeleni jednoho pivovaru.

V 70. a 80. letech poradali s Honzou Valehrachem a s Cedrem kazdorocne na svem pozemku tridenni sraz na zpusob trampskeho potlachu. Setkavalo se nas tam kolem 40 Cechu a Slovaku, z toho vzdy 6-7 Pozoraku.

Ja jsem jako syn byvaleho "kapitalisty" (nas otec zamestnaval do roku 1949 v textilnim podnicku ve Velkych lipkach 15-20 lidi) v komunistickem Ceskoslovensku nezil zrovna na spolecenskem vysluni. Presto jsem dost dlouho vahal s odchodem na Zapad. V cervnu 69 jsem prisel do Nemecka bez velkych iluzi, ale pomerne dobre pripraven a za mimoradne priznive situace v ekonomice. K mym vyhodam patrilo na priklad, ze tehdejsi ceska prumyslovka mohla bez problemu konkurovat nemecke fachhochschule. Dostal jsem velmi brzy zajimavou praci (ve funkcich, ktere jsem doma z "kadrovych" duvodu nesmel zastavat). Jako technik a ekonom jsem mimo jine blize poznal radu evropskych i mimoevropskych zemi a v posledni fazi kratce tez "novou" Ceskou republiku.

Pred vice nez 30 lety jsem se usadil v severozapadnim Nemecku a myslim ze nynejsi bydliste uz nebudu menit. Sleduji vsak skoro denne cesky internet a snazim se zajet aspon jednou za rok do Pozoric, abych si popovidal s pribuznymi a s byvalymi spoluzaky. Doufam, ze se mne to bude jeste par let darit, mame jeste dlouho o cem hovorit.