Předchůdcem nynějšího kostela byl starý dřevěný kostel. Byl také zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a měl tři vedlejší oltáře: sv. Ondřeje, Neposkvrněné Panny Marie a sv. Kateřiny. Stával asi tam, kde je dnes farní stodola. O něm nevíme prakticky nic, a bylo by zajímavé pokusit se něco zjistit např. archeologickým výzkumem. Tento kostel roku 1704 vyhořel. Oheň byl založen ve stodole, která s kostelem sousedila; bylo to snad dílo pomsty vůči zdejšímu faráři. Tenkrát byl farářem kněz Bohumír Molitor. O něm je známo jen to, že věnoval kostelu pole u Kovalovic. Byl zde do roku 1706. Po něm přišel Karel Bezděcký, jehož jméno se uvádí předtím v letech 1698-1706 v Rousínově. Jemu připadl trpký úděl být farářem bez fary a bez kostela.

Kníže Jan Adam z Lichtenštejna se zavázal posvátným slibem, že postaví nový kostel. Položil k němu základy, ale pak byl upoután jinými zájmy, žil více v cizině než doma a v roce 1712 zemřel. Jeho nástupci se do stavby neměli, pohádali se o dědictví a peněz nebylo. Teprve nezapomenutelný kněz, farář a děkan P. Josef Leffler přiměl r. 1721 knížete Antonína Floriána z Lichtenštejnu, aby kostel dostavěl. Nový kostel, zasvěcený rovněž Nanebevzetí Panny Marie, byl vystavěn s přestávkami v letech 1704-24 v barokním slohu. Dne 15.8.1724 byl slavnostně požehnán v přítomnosti sedmi kněží, benedikci provedl František Xaver Leffler, děkan brněnské kapituly, strýc zdejšího faráře. Dne 30. června 1929 byl hlavní oltář a kostel posvěcen brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou. Tento den se tedy v naší farnosti má slavit jako posvícení, posvěcení kostela.

Kostel je jednolodní orientovaná stavba s polygonálním závěrem, se dvěma čtyřbokými věžemi a příčnou lodí. Je 38 m dlouhý, 20 m široký a 21 m vysoký. Průčelí kostela zdobí dvě věže 40 m vysoké, které dodávají celé stavbě monumentální vzhled katedrály, zvláště stojíte-li večer před kostelem. Po levé straně presbytáře je sakristie, naproti ní boční kaple, tzv. „stará zpovědnice“. Kostel stojí na bývalém hřbitově, na kterém se pochovávalo do roku 1870. Hřbitov je vlastně mohutná rampa, která nese celou stavbu. V jeho rozích stojí dvě kaple, bývalé kost-nice. Jsou nyní upraveny jako skladiště, v suterénu levé z nich byla v letech 1985-99 umístěna plynová kotelna pro kostel.

Hladká fasáda kostela je členěna oběžnými lesénami. V lodi jsou dvě lunetová okna, v kněžišti po každé straně rovněž dvě okna a jedno okno v závěru. Jsou segmentově zaklenuta se šabránou. Loď je zaklenuta valenou klenbou, stěny jsou členěny dvojicí pilastrů s úseky kladí, kolem celého kostela se vine bohatá profilová římsa. Věže jsou členěny lesénami, mezi 1. a 2. patrem je kordonová římsa. V přízemí a zvonovém patru jsou okna segmentově zaklenuta, ve 2. patře je okno kruhové. Mezi věžemi ční trojúhelníkový štít. V ose průčelí se nachází hlavní vchod s profilovým ostěním, pod každou z věží jsou boční vchody, rovněž s pískovcovým ostěním. Podstřešní profilová římsa nese střechu sedlovou, nad kněžištěm zvalbenou. Věž „sanktus“ nad hlavním oltářem byla vystavěna r. 1725, znovu pak v roce 1803 a 1896.

Původní dlažba v kostele byla z pálených cihel, v r.1783 byla zaměněna za novou pískovcovou z tesaných kamenů, obnovená 1855 a v roce 1928 pořízena mramorová z tzv. křtinského mramoru. Pod kostelem se nachází krypta, do níž se dříve pochovávali kněží. Vchod do ní býval z kostela, v místech mezi předními lavicemi. (Dodnes, když procházíte středem kostela nad bývalým vchodem, slyšíte, že vaše kroky mají jiný ozvuk než o pár metrů dále.) Vchod byl překryt kamenem s nápisem: „--V---M-- VOS IN OPTATA SPE REQVIES AETERNA SVSCEPIT.“ (Vás na vytoužené přání přijalo věčné odpočinutí.) Po úpravě dlažby byl zbudován nový vchod ze starého hřbitova, za presbytářem kostela. Poslední farář pochovaný v kryptě byl v r. 1774 Josef Xaverius Leffler. Při úpravách v roce 1990 byla mu dána, jako budovateli chrámu, do hrobky na jeho hrob pamětní deska.

Oltáře

V kostele jsou čtyři oltáře - jeden hlavní a tři vedlejší. Hlavní oltář pochází z r. 1785 a je zděný, s dřevěným tabernáklem. Obraz Nanebevzetí Panny Marie od brněnského malíře Ignáce Bayera, rodáka pozořického, představuje úžas apoštolů nad Mariiným nanebevzetím. Sochařské práce pochází od brněnského sochaře Tomáše Schweigla a představují dva mariánské ctitele - sv. Ambrože a sv. Bernarda. Oltář byl opravován roku 1873, v roce 1929 pořízena nová kamenná oltářní plotna. V roce 1974 byl v souladu s novými bohoslužebnými předpisy vybudován oltář čelem k lidu. Nad oltářem vidíme malované okno (365 cm široké, 274,5 cm vysoké) s obrazem Nejsvětější Trojice, které zhotovil v r. 1914 B. Škarda z Brna. Je zajímavé, že zobrazení Ducha svatého - holubice v paprscích slunce - nápadně připomíná stejné zobrazení v okně nad oltářem velechrámu sv. Petra v Římě.

Vedlejší oltáře jsou tři: V čele pravé boční lodi („sivické“) stojí oltář sv. Antonína Paduánského s obrazem a dvěma sochami paulánských světců (nepodařilo se je přesněji určit). Na druhé straně kostela, v čele levé lodi („pozorské“) najdeme oltář Panny Marie Bolestné s její krásnou barokní sochou uprostřed. Vzhled postavy Panny Marie vzbuzuje domněnku, že to původně bývala socha Panny Marie Nanebevzaté, držící v pravé ruce lilii. Po stranách stojí sochy sv. apoštola Jana a sv. Maří Magdaleny. Třetí oltář se nachází v příčné lodi na pravé straně. Je to oltář sv. Rodiny s kopií Rafaelova obrazu, na kterém je znázorněna Matka Boží s malým Ježíškem, sv. Alžběta s Janem Křtitelem a sv. Josef. Dvě sochy po stranách oltáře představují rodiče Jana Křtitele - Zachariáše a Alžbětu. V letech 1764 - 1803 stával blízko sakristie ještě čtvrtý oltář - sv. Jana Nepomuckého. O něm však není známo nic bližšího. Kusé historické záznamy napovídají, že oltáře pravděpodobně odpovídají oltářům dřívějších kaplí v Pozořicích.

Vnitřní výzdoba kostela měla snad být ještě bohatší, ale nedostatek peněz a majetkové spory v rodině patrona tomu zabránily. Rovněž i věže měly mít profilované barokní střechy, podobné věžím kostela na Velehradě.

Kazatelna

byla zhotovena v roce 1738 od zdejšího stolaře Havla Soluse, opravena v roce 1980. Mramorová křtitelnice pochází z r. 1730. Křížová cesta zakoupena za 52 zlatých od knihkupce Karla Sartoriho z Vídně a požehnána v r.1883.

Varhany

Původně byly do našeho kostela zakoupeny varhany ze Svatého Kopečka u Olomouce. Ty byly r. 1887 nejprve předělány a 1912 přestavěny. Je to jistě škoda, že se nepodařilo uchovat krásný barokní nástroj, jakým svatokopecké varhany nepochybně byly. Koncem 80. let se ukazovalo, že varhany potřebují generální opravu. Protože se nejednalo o cenný nástroj, ukázala se jako neschůdnější cesta pořídit varhany nové, které dodalo Varhanářství z Brna-Bohunic. Varhany byly dokončeny v roce 1992, stály 650 000 Kčs a požehnány byly 29. srpna téhož roku brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem.

Zpovědnice

Původní dubové vyřezávané zpovědnice se nacházejí v boční kapli naproti sakristii, v tzv. „staré zpovědnici“. Dnešním požadavkům již nevyhovují, proto dnes užíváme pseudobarokní zpovědnice pod kůrem. V 70. letech je místní řemeslník p. Josef Havlíček předělal na uzavřené.

Cechovníky

Původně se nosívaly o slavnostech a pohřbech řemeslníků. Je jich celkem 12 a patřily různým cechům, jak dnes můžeme zjistit ze symbolů na nich uvedených. Z bývalých cechů mají v kostele vždy po dvou své postavníky: 1. sedláři, zámečníci, kováři, hrnčíři, 2. koláři, stolaři a bednáři, 3. řezníci, pekaři a mlynáři, 4. krejčí, 5. obuvníci (letopočet 1759) 6. zedníci, pokrývači a tesaři (tyto patřily dříve tkalcům). Červená cechovní korouhev patřící dříve krejčím má obraz Nanebevzetí Panny Marie a sv. Kryštofa, obuvníci mívali modrou korouhev s obrazem sv. Kryšpína. Podobné cechovníky, avšak ne tak hezky zdobené a ve skromnějším počtu můžeme najít v kostele v Rousínově. Dnes jsou cechovníky používány jako podstavce pro osvětlení kostela.

Kostelní lavice

V kostele je celkem 44 lavic, které při plném obsazení pojmou 250 osob. Lavice jsou starobylé, dubové, vícekrát opravované. Na starých lavicích, nejen v našem kostele, ale i jinde, si můžete všimnout malých vypálených důlků. Pochází z dob, kdy se ještě nesvítilo elektřinou a kdy inventář kostela nebyl tak úzkostlivě chráněn jako v dnešní době. Při některých bohoslužbách se používaly malé svíčičky, které si lidé voskem přilepili k lavici. Svíčku nechali jednoduše dohořet a její knot vypálil do lavice malý důlek. Lavice jsou dubové, dub je samozhášivý a proto větší nebezpečí požáru nehrozilo.

Ke kostelním lavicím se váže ještě jedna zajímavost: Bývalo zvykem, že místa v kostele byla vyhrazena. A tak někde můžeme na kostelních lavicích najít čísla, jinde - zvláště v oblastech bývalého německého pohraničí - bychom našli i tabulky se jmény rodin. Tato místa si lidé předpláceli na rok dopředu a běda, když by je obsadil někdo jiný. Zvláštní místa, tzv. panskou lavici, míval v kostele pan patron, jeho rodina a úředníci. Bývala vpředu nebo na oratoři, bohatě zdobená, uzavřená dvířky se zámkem. Nikdo jiný si do ní nesměl sednout, bývala však, žel, často prázdná… V našem kostele pravděpodobně takováto „panská“ lavice také byla, avšak do našich časů se nedochovala. Zato se dochoval jiný zvyk, který v mnoha kostelích již vymizel: Bývala ve starých kostelích tzv. mužská a ženská strana. Muži a ženy, ať již manželé nebo svobodní, nesedávali v kostele spolu, ale každý na jedné straně kostela. Dnes se již tento zvyk i u nás pomalu vytrácí, ale dodnes můžete pozorovat, že na straně sivické sedávají většinou muži, na straně pozorské ženy. Mládeži bývaly vyhrazeny lavice v bočních lodích a žádný chlapec by si nesedl do boční lodi na stranu pozorskou mezi dívky, jinak by mezi svými vrstevníky neobstál. Stejně tak žádné děvče by nesedělo se svým chlapcem na „mužské“, sivické straně. Dodnes můžeme pozorovat manžele, kteří chodí 50 let svorně do kostela, ale nikdy nesedávají spolu.

Zvony

Zvony jsou umístěny v levé věži kostela (při pohledu z náměstí) a v malé věžičce, tzv. sanktusové. Do nově postaveného kostela byly zvony zavěšeny v r. 1725, a sice 15. srpna malý „umíráček“ a 20. prosince oba větší. Byly zde až do roku 1908, kdy pro nesoulad tónů byl větší zvon prodán za 1094 korun zvonařskému závodu Adolfa Hillera v Brně a pořízeny dva nové zvony za 3 834,84 korun. Požehnány byly 21.12 a na věž zavěšeny 23.12.1908. Oba nové zvony a umíráček byly dne 3.4.1917 sňaty a odvezeny na válečné účely za 3 984 korun. V roce 1925 byly jako náhrada za odebrané zvony pořízeny dva nové od firmy Manoušek. Větší zvon darovali manželé Drápalovi z Koválovic č. 94 (19 370 Kč), menší ze sbírek a darů farníků za 9 094,60 Kč, celkově za 28 464,60 Kč. Požehnány byly 15.3.1925 P. Václavem Uhýrkem, děkanem ze Slavkova.

Podle nařízení Okresního úřadu ve Vyškově ze dne 11.2.1942 byly dne 15.4. tři zvony z věží kostela sňaty a odevzdány pro válečné potřeby - oba zvony z r. 1925 (750, 280 kg) a malý z věže „sanktus“ (44 kg). Spolu s nimi byly odebrány zvony ze zvoniček v obcích a z nového kostela v Holubicích z r. 1929 (Maria 340 kg, Stanislav 180 kg, a Václav 100 kg). V Pozořicích zůstal jen jediný nejstarší historický zvon z roku 1483 a v Holubicích pozdvihováček (9,5 kg), který neměl konfiskační váhu. V roce 1943 byl pořízen za 1600 korun náhradní zvon umíráček za zvon odebraný v roce 1917. Po válce se ze všech zvonů vrátily jen dva, a sice farní ze sanktusové věžičky a ze zvoničky v Hostěnicích.

V letech 1986 a 1988 byly pořízeny dva nové zvony, oba požehnal kapitulní vikář brněnské diecéze Ludvík Horký za velké účasti farníků. První zvon, „Cyril a Metoděj“, byl pořízen ze sbírek farníků za 150 000 Kčs, přivezen 3.9.1986 a požehnán 4.10.1986. Druhý zvon „Maria“, pořízen rovněž ze sbírek farnosti za 58 000 Kč, dovezen 28.10. a požehnán 5.11.1998. Nyní je na pozořickém kostele celkem 5 zvonů, z nichž 3 větší zvony dávají akord as - b - des.

A ještě jeden zvon

V Brně-Žabovřeskách se počátkem devadesátých let 20. století stavěl nový salesiánský kostel Panny Marie Pomocnice. Ve farnosti pozořické se konala v roce 1995 sbírka barevných kovů pro zvony do tohoto kostela. Materiálu se sešlo tolik, že to stačilo ještě na celý jeden zvon, na němž kromě jiného je i nápis: „Věnovala farnost Pozořice“.

Přehled jednotlivých zvonů v dějinách kostela

I. „Velký“

Do roku 1908: váha 617 kg, tón h, průměr 96 cm, výška 80 cm a minuskulový text: ave+m+gr+ple+o+ Lucas+Marcus+Mateus+Joannes; pocházel z kaple sv. Antonína.

1908-17: váha 747,5 kg, tón fis, průměr 112 cm, výška , ulitý ve zvonařském závodě A. Hillera v Brně, s nápisem: „L.P. 1908 v 50. roce zjevení P. Marie Lurdské - 50. roce kněžství papeže Pia X. - 60. roce vlády cís. a kr. Fr. Jos.I.“, na protější straně obraz sv. Tomáše apoštola a nápis: „Bohu chválu vzdávám, živoucí svolávám, mrtvé oplakávám“.

1925-42: váha 745 kg, tón g¹, průměr 109 cm, výška 80 cm, s obrazem sv. Rodiny a s nápisy: „Věnují Josef a Marie Drápalovi z Kovalovic“, a „Bohu chválu vzdávám, živoucí svolávám, mrtvé oplakávám.“

Od r. 1986: váha 620 kg, tón gis, průměr 102 cm , výška 85 cm. Zvon zdobí reliéf sv. Cyrila a Metoděje a nápisy: „Svatí Cyrile a Metoději, hlavní ochráncové Moravy, přimlouvejte se za nás“. Na opačné straně nápis „Bohu chválu vzdávám, farníky svolávám, mrtvé oplakávám.“ Dole kolem celého zvonu: „Pořízen z darů pozořické farnosti. Léta Páně 1986. Ulila rodina Dytrychova v Brodku u Přerova“.

II. „Prostřední“ (poledňák)

Váha 382 kg, tón b1, průměr 89 cm, výška 70 cm, s minuskulovým textem: Ihesus Christus Anno Domini l + CCCC - LXXXIII fecit me magister Georgius de Brunna. Součet v textu dává rok ulití zvonu - 1483. V roce 1908 byl opraven (hlava zvonu, nová ložiska) a otočen o 90 stupňů. Zůstal zde po obě světové války.

III „Malý“

1908-17: Váha 228 kg, tón des, průměr 75 cm, výška .., rovněž od firmy Hiller, s nápisem: „L.P. 1908 v 50. roce vladařství Jana II. knížete z Lichtenštejna.“ Na protější straně měl obraz sv. Jana Křtitele.

1925-42: Váha 280 kg, tón c2, průměr 78 cm, výška 58 cm, od firmy Manoušek s nápisem: „Pořízen z darů farníků Pozorských r. 1925“.

Od r. 1988: váha 230 kg, tón des, průměr 72 cm, výška 65 cm, s reliéfem Raffaelovy Madony a s nápisy: „Matko Boží, neopouštěj nás! Dej, ať v našich domech vzkvétá pravá láska, pravá ctnost. Ať mír domku z Nazareta je v nich stálý, milý host. Zůstaň Matkou svému lidu!“ Dole jsou slova: „Pořízen z darů pozořické farnosti léta Páně 1988, v mariánském roce“. Ulit v ateliéru Laetitie Dytrychové.

IV. „Umíráček“

1769 - 1917: Váha 23 kg, s nápisem: „A. 1769 goss mich Joannes Schlichtinger in Brinn“ (R. 1769 ulil mne Jan Schlichtinger v Brně). Byl také odebrán za první světové války.

Od roku 1943 nový zvon z náhradní slitiny od fy. Manoušek, váha 47 kg, D/47 cm, v/36 cm.

V. „Pozdvihováček“

Je umístěn ve věžičce „sanktus“ nad presbytářem, má hmotnost 45 kg, tón cis, průměr 42 cm, výška 31 cm, s reliéfem smrti sv. Františka Xaverského a anděla s pacholíkem a s nápisy: nahoře „C K IN BRINN 1742“, uprostřed dokola „GLORIA IN EXCELSIS DEO ET IN TERRA PAX SIT HOMINIBVS EXOPTATA“, dole dokola „IOSEPHUS XAVERIUS LEFFLER VICINTI UNO ANNO SACERDOS POSORZITZENSIS ANATHEMA OFFERT“.

Mimo farnost byl v letech 1942-45. Tento zvon pochází až z roku 1742, před ním tedy v novém kostele musel být v r. 1725 zavěšen jiný zvon, o kterém není nic známo. Chybný součet písmen v nápisu udávající rok vzniku 1692 se přenášel po léta z farní kroniky do dalších knih, např. Vlastivěda moravská, obecní kronika obce Pozořice.

Opravy kostela

Do roku 1914 přispíval na opravy kníže z Lichtenštejna spolu s farníky, od té doby jsou opravy financovány převážně ze sbírek farníků. Z větších oprav kostela si připomeňme:

V roce 1803 byly kostel a hospodářská stavení pokryty novou krytinou, r. 1886 zbudován do sakristie vchod ze hřbitova, v r. 1903 hromosvod, r. 1914 provedena zvenčí nová omítka kostela nákladem 15 000 korun Dále zasazeny nové dřevěné okenice na obou věžích u zvonů a nové drátěné sítě v oknech v presbytáři.

Výmalba kostela provedena v r. 1785, dále r. 1899 na bledězeleno za 990 korun a r. 1925 na bleděžluto nákladem 21 000 korun. V roce 1924 bylo v kostele pořízeno elektrické osvětlení, opravováno v roce 1936, další, zatím poslední rekonstrukce elektroinstalace pak byla v roce 1979. Střecha byla opravována po II. světové válce a znovu v roce 1954 po velké vichřici. V tomto roce byl rovněž opraven vnitřek kostela, presbytář, boční oltáře a položena dlažba před kostelem. V letech 1959 -1968 se prováděla generální oprava kostela. Kostel dostal novou fasádu, položila se nová krytina, opravovala se vazba, omítky apod. Drobnější práce byly konány zdarma brigádnicky, mnozí z občanů si ještě pamatují, jak se zúčastnili osobně nebo někdo z jejich rodiny. Ostatní práce byly placeny ze sbírek farníků, celkem přes 400 000 Kčs. V letech 1980-82 byl opravován interiér kostela, oltáře, sochy, křížová cesta, v letech 1984-86 pořízeno v kostele ústřední topení na plyn. Kotelna byla zřízena v suterénu levé (pozorské) hřbitovní kaple. V roce 1999 pak byla zrušena a kotel přemístěn do předsíně sákristie. Bílé pásy na fasádě byly opravovány v roce 1988 a opět v roce 1994. V roce 2000 se na obou věžích kostela prováděla oprava krovů a střecha dostala novou měděnou krytinu..

V jubilejním roce 2000 dne 5.7. na svátek sv. Cyrila a Metoděje byl kostel zvenku slavnostně osvětlen nákladem obce Pozořice.

Kaple v Pozořicích

Do roku 1725 stála mezi farním kostelem a nynější radnicí kaple sv. Antonína. Zde se konaly bohoslužby po dobu, než byl po požáru postaven nový kostel. Podle církevní topografie to měl být ten nejpůvodnější kostel, připomínaný r. 1406 a zasvěcený sv. Barboře, který později po postavení starého kostela (v pořadí druhého; toho, jenž vyhořel) sloužil za kapli sv. Antonína Paduánského. (Volný - Církevní topografie). Obraz sv. Barbory byl rovněž přenesen do kostela, ale jeho osud je neznámý.

Další kaple stávala ve farní zahradě. Na jejím místě byl pak postaven kostel - ten, který vyhořel r. 1704.

Třetí kaple stála na kopci blízko Pozořic. Není jisté, zda to byla Kněží hora anebo Poustka. Pravděpodobnější je Poustka, kde byla v r. 1722 vystavěna poustevna. První poustevník frater Bernard po roce odešel do Říma, druhý mnich Matouš Schäffer zemřel 10.12.1771 a byl pochován v kryptě kostela. Poustevna podle nařízení brněnské biskupské konzistoře byla r. 1797 zrušena. Poustka pak byla osázena ovocnými stromy a vínem, v r. 1888 přeměněna na pole. Patřila původně velkostatku, po parcelaci v roce 1923 byla přidělena faře. Na temeni kopce bylo plánováno postavit tzv. kapli smíření, jako poděkování za ukončení II. světové války. Vybraly se peníze, byl položen základní kámen v den 1. Výročí ukončení války, avšak následné únorové události vše zmařily. Při kolektivizaci v padesátých letech přešla Poustka do užívání JZD Pozořice, které na jejím vrcholu postavilo vodojem pro svůj kravín. V roce 1966 dostala Poustka novou dominantu - vysílací stožár. V současné době je zapsána mezi chráněné krajinotvorné prvky a tak povstávají snahy vrátit kopci původní vzhled včetně výstavby kaple.

Pavel Vrba